2.A

A.2 1

1. června 2013 v 15:53 | yemma-chan

A je to tuuu :D. Dopsala jsem další díl...vím nijak zvlášť dlouhej, ale přece jenom.
Stáhla jsem si kapucu víc do čela, natáhla si šátek nad nos a vstoupila do klubu. Tašku jsem si schovala v úschovně na nádraží a všechno ostatní se mi pohodlně věšlo do velkých zapínacích kapes.
Uvnitř bylo narváno, hudba otřásala podnikem a večer byl v plném proudu.
Zčala jsem se prorvávat do levého rohu kde sem si nejdřív chtěla trochu zatancovat než mě někdo vyzve nebo já jeho. Ještě sem nebyla ani v půlce když mě někdo udeřil do ramene.
Byl to chlápek s potetovanýma rukama, kterýho jsem porazila minule...
Chtěl odvetu...
Otočila jsem se a pokračovala dál... musela jsem se ,,hodit do rytmu hudby,,.
Jenže on mě začal táhnout doprostřed...
Nštvala sem se. Přesně proto nesnášim chlapi jsou tak umíněný.
Zhluboka sem se nadechla. Prostředek parketu se uvolnil.
Ponořila sem se do hudby.
Začala jsem...
Pocit, který mám při tančení se nedá popsat.
Prostě jaksi splynu s hudbou a střídám taneční kroky.
jeden za druhým
jeden za druhým
a raz
a dva
odraz
otočka
výskok
tohle prostě nemá s baletem nic společnýho
znovu prohrál, ale jeho chyba neměl si začínat...
Zbytek jsem protancovala v rohu místnosti a nikoho sem už nevyzvala, ale měla jsem diváky...včetně jednoho, který se na mě díval i když sem už odcházela...

úvod A.2

21. dubna 2013 v 22:36 | yemma-chan
Oujee tak jelikož mám Aurélii na notebooku a na ten se teď prostě nedostanu jsem se rozhodla stvořit novou povídku. Vždycky když budu na velkym počítači budu psát A.2 a na notebooku Aurélii ;). Tak doufám že se bude líbit.
vaše yemma-chan
Jmenuji se Arisa, je mi šestnáct a miluju tanec. Když mi bylo dvanáct vzala mě jednou teta do street dance klubu a máma řekla že jestli tam ještě jednou půjdu vyhodí mě z domu. Tancuji totiž profesionálně balet
a nenávidím to...
A tak sem každý den potají cvičila všechny možný pouliční tance
a stvořila jsem Akia.
Kluka který tancuje batlly za jednoho,
kluka který nikdy nemluví.
Protože jsem byla vytrénovaná z baletu tancovat mi docela šlo.
Zlepšovala jsem se čím dál víc a víc.
Neměla jsem kamarády, protože jsem neměla čas na to si je udělat a v klubech jsem nikdy nemluvila, na záchodcích na nádraží jsem se převlékala do klučičího, volných džínů, klučičího trika, rukavic na triky, šátku přes pusu a dlouhé mikiny. Pravda někdy v tom bylo trochu vedro, ale dalo se to přežít...
 
 

Reklama